Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

Můj milý deníčku... Minulost

24. dubna 2012 v 21:08 |  Téma týdne
Milý deníčku,


zase jsem tady já a zase si stěžuju. Tak snad ti to nevadí. Dnes mám takový vzpomínací den. Je víkend takže celý den přemýšlím. Myslím na to, jak nám kdysi bývalo dobře. Celá naše VELKÁ parta..
ale opravdu velká jsme chodili ven a bylo nám dobře. No a pak se něco pokazilo. Je to tak dávno, že už si ani nepamatuju co to bylo. Nějak jsme se začali navzájem pomlouvat a byl konec. Konec celé naší "rodinky". Tak jsme si totiž říkali. KOnec našich báječných venků, stanovaček, rodinných rugby a podobných schůzek. Někdy si přeju, abych mohla vrátit čas. A nebo abych mohla uspořádat aspoň jeden jediný venek. Jedno odpoledne na dětském hřišti, kde by byla sradna, fotili by sme památeční rodinné fota, lechtali by sme se, a prostě dělali všechno to, co asi před 2 roky. A kdyby sme se potpm scházeli dál. Ale bohužel.. to už je jen minulost. Teď jsem ráda, že se pozdravíme.. někdy se sama sebe ptám proč se to muselo pokazit... To je nejhorší.. stratit kamarády.. Ale i tak.. kdyby jsme zase šli všichni ven, tak si už nerozumíme jako dřív.. co bych za to dala.. za společný smích.. Je strašný pocit vědět, že už to není možné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nactileta nactileta | Web | 24. dubna 2012 v 21:22 | Reagovat

Myslím, že ti rozumím. Ale oni se lidé hodně mění. Někdy by jsi to ani do těch dotyčných nikdy neřekla, ale bohužel. Je to smutné jenže život jde dál a budou tu další a další, i když to už nebude takové jako dřív.

2 Marti Marti | Web | 24. dubna 2012 v 21:25 | Reagovat

Moc hezký článek :)
Máš pravdu, ztratit kamarády je nejhorší. Nahání mi slzy do očí, když si vzpomenu, jak nám bylo hezky a teď se k sobě chováme jako cizí. Je to nanic.

3 *VéRa* *VéRa* | Web | 24. dubna 2012 v 21:26 | Reagovat

přesně tak.. někdy se to zdá být lepší, ale i tak všechny ostatní kamarádství srovnáváš s tím nevydařeným.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama