Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

Prý tajemství.

15. února 2012 v 21:22 |  Jak to začalo..
Nechceš se projít?" odskočím rychle od tématu, protože nechci myslet na to, jak se budeme loučit. A kdo ví na jak dlouho.



"Tak víš co?" říká David nedočkavě "pujdeme se podívat k lesu. Něco ti ukážu." "A mám se bát?" "Ne. Ale pospěš si. Nemůžu se dočkat,co na to řekneš." Tak se vedeme za ruce po klikaté cestičce a dojímáme se nad tím, že se máme. "Dnes večer mi málem začaly téct slzy, když jsem si na tebe vzpomněl. Jsem tak rád, že tě mám." Říká mi David a musím ho obejmout. Nemůžu si pomoct. "Nevadí, když ti smáčím tričko?" ptám se ho se slzami v očích. "Ani ne. A pojď, už tam budem." Rozutíkali jsme se směrem k lesu. Kdo ví, co tam je. Vlastně David to ví, ale neřekne mi to. Prý tajemství. To bych chtěla vidět. Kdo si počká, ten se dočká. Snad. "Táák a jsme tady." prohlásil a ukázal kolem sebe. Všude bylo plno lesních jahod. Ty mám nejraděj. "Ale to ještě není všechno." řekl, chytl mě za ruku a vedl mě na palouček, který byl kousek odtud. Taky tam byli jahody, ale už ne tolik moc. Zato tam bylo asi tisíc kopretin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama