Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

Opatrně!

13. února 2012 v 22:07 |  Jak to začalo..
Kolik že to je? DESET?! Ještě 4 hodiny. Asi umřu........



Takže, nasnídaná, naobědvaná, skoro celý dům jsem uklidila.Už jen sedím na okně a koukám se dole pod kopec, jestli nejde nějaká známá postava. Naštěstí mám nohu OK, takže nemusíme sedět doma. "Davide!" volám na něj a utíkám za ním, div se zase nepřerazím o ty zatracené dveře. "Ivčo! Beruško moje. Opatrně!" A teď pomalu, brzdi holka nebo ho srazíš k zemi. No vidíš, zvládla jsi to! říkám si povzbudivě, když jsem v jeho náruči. Teď jsem chráněná před okolním světem, předvším hnusným a čeká mě království nás dvou, nekonečné objímání, úžasné polibky a tisíc dalších nádherných věcí. "Tak a teď už tě nepustím beruško." "Víš, že vůbec nemusíš..? Nejraděj bych tady s tebou zůstala, ale dneska promě přijedou naši. Nechceš se projít?" odskočím rychle od tématu, protože nechci myslet na to, jak se budeme loučit. A kdo ví na jak dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama