Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

"Jak voní fialky?"

1. února 2012 v 21:36 |  Jak to začalo..
Vnímám každý úder jeho srdce. (brouku je na tobě jak to pochopíš) Je mi krásně, tak jako nikdy. Cítím jeho vůni a můžu se nekonečně dlouho dívat do jeho očí. "Ivčo já tě mám vážně rád. Sice nechápu, jak jsem to mohl říct, ale řekl jsem a to už nevrátím." "Davide já tě mám taky ráda. A víc než kamaráda." To není možné. Tohle jsem teda nečekala. "Ivčo! Davide! pojďte za náma, budeme hrát nějakou hru." volá děda. "Tak pojď, ať tam nechybíme. Bude to jako za starých časů." A tak se řítíme z kopečka, ruku v ruce. A je to opravdu jako za starých časů. Ale jsme dřív byli jen kamarádi. "No lidi, to byla doba. Co jste tam tak dlouho dělali?" ptá se strejda. S Davidem se na sebe podíváme, a ani jednoho nenapadá co říct. "Dlouho jsme se..." říkám a David ve stejnou dobu řekne: "Povídali.." Vyprskneme smíchem. Radši to necháme plavat a jdeme konečně hrát. Zapojují se všichni, takže to bude něco skvělého.
Prý je něco kolem 2 hodin ráno. Malé dětičky šli spát. A my větší zpíváme, povídáme si a tak. Celou dobu sedím vedle Davida a nenápadně se držíme za ruce. Začali jsme se bavit něco o kytkách. "Voní ti fialky?" ptám se. "Jak vůbec voní. Já jsem k nim nikdy nečichal." "Tak víš co? Až povetou, tak ti nějakou utrhnu a přivoníš si." "To zní dobře!" Oheň plápolá a my dál vedem zajímavé debaty o všem a o ničem. Pořád si máme co povídat. Už jsem docela unavená, ale asi neusnu. Ještě budu chvilku s nimi a pak se oto pokusím. A zítra budu vstávat brzo. Pojedeme s dědou a Davidovým taťkou do lesa. Už se těším. Ještě přemluvím Davida, aby jel taky. Myslím, že to složité nebude....."Dobrou noc všichni!" zvolám po tom, co jsme se rozloučili s Davidem. Zajímalo by mě, jak to teď mezi námi bude. Nemůžu spát. Ach jo..Kolik je? Už půl čtvrté... pokaždé, když na něj pomyslím, mám motýlky v břiše. Takové příjemné šimrání. To mi brámí spát....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama