Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

blbé 4 hodiny!

13. února 2012 v 21:40 |  Jak to začalo..
"No tak teda pojď sem. A nedívej se na mě těma svýma očima!" domlouvám mu a on je štěstím bez sebe, že si s ním povídám. "Ty můj mazle!"



"Dobré ráno!" povídám si sama sobě. "Dobré ránko Ivi" říká babička, které jsem si vůbec nevšimla "dáš si kakao?" "A jo, dám si." "Abych nezapoměla," říká babička, když balancuje s hrnkem kakaa, aby ho nevilila "byl tady ráno David." "Kdy? Co? Jak?" ptám se a cítím, jak se začínám červenat. To se mi stane vždy, když někde slyším jeho jméno. "Ještě jsi spala, milá zlatá." VVRRRRRRRrrrrr.. proč mě nevzbudili???!!! Tak moc jsem ho chtěla vidět. Ach jo.. "A pospíchal do školy. Řekl že se zastaví kolem druhé. Máš na něj čekat." "Tak díky za vyřízení." Kolik že to je? DESET?! Ještě 4 hodiny. Asi umřu........

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama