Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

To malé trdlo.

31. ledna 2012 v 21:36 |  Jak to začalo..
Takový klid... jen ozvěny jejich zpěvu a hlasité dýchání Nada a Neba. Občas zašumí listy ve větru a dokonce slyším něčí kroky. Počkat počkat... kroky tady neněly být. Rychle se otáčím s dívám se, co za vtěrku přichází. David! Jaké překvapení. říkám si kysele, ale jsem ráda, že přišel. "Co ty tady tak sama vysedáváš?" "Vždyť nejsem sama, mám tu hafany." řeknu s úsměvem. "Ano, jistě...svoje velké kamarády." "No jo. A co ty tady? Nehrál ses néhodou s holkama?" "Hrál, ale pak si vybrali jinou oběť a tak jsem šel hledat tebe." povídá a přidá k tomu i mrknutí. Mrkl na mě? Opravdu? "Tak si přisedni, když už jsi tady." a hned uvolňuju místo vedle sebe. A tak si povídáme co se stalo za těch 5 let, co jsme se neviděli. To je doba. Jak jsem to bez něj mohla vydržet?
"
Víš, občas jsi mi chyběla. Vzpomínal jsem na ta naše dětské roky a přemýšlel, co asi teď děláš, jak vypadáš a jestli se máš dobře. Doufal jsem, že jsi tady šťastná. A když se naskytla možnost sem přijet, tak jsem neváhal." On je tak milý. Už není to malé trdlo. je to super kluk a asi mu na mě záleží. "Taky jsem na tebe myslela a hodně často. A vzpomínáš jak jsi mi dal toho medvídka? Mám ho na posteli a bez něj neusnu." Cítím, jak rudnu (promiň Triss.. musela jsem to použít) "Vážně?" říká překvapeně "to jsem si nemyslel, že bude mít takový úspěch." "Od tebe by měla úspěch i smradlavá ponožka." To jsem asi říkat neměla. Asi to jde hodně poznat, že ho mám moc ráda. Tak se smějeme a dál si povídáme. Pak mi přišla esemeska. "To je od mamči.. Ivčo máme Terezku!! Jupííííííííííííí! Je to holka!! Davide můžu tě obejmout? Já jsem stašně šťastná!" Ani nečekám na odpověď a vrhnu se mu kolem krku. A tak se objímáme a psy na nás zírají ´co že to děláme´...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama