Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

seznámení..

28. ledna 2012 v 0:04 |  konečně patnáct!
A tak jsme vyrazili. Po cestě jsme zase probírali milion věcí. Tentokrát se Marek svěřoval mně. Říkal mi něco o svojí holce. Prý by spolu chtěli bydlet, ale Marek by se nejraděj vrátil k nám a ta jeho Markéta chtěla zůstat v Praze. Takže to mají hodně složité. Mohli by bydlet u nás. Třeba by přibylo dětí a měla bych se pořád komu svěřovat. "A nechceš ji někdy ukázat svojí mladší sestřičce? Třeba by jsme byly kamarádky." doufala jsem. "No to bys chtěla. A pak by ses svěřovala jen jí a mě né. S tím nepočítej moje malá." vtipkoval zase. Moc dobře věděl, že oslovení "moje malá" nenávidím. "MOJE MALÁ??!!" snažím se na něj zlobit, ale moc mi to nejde. "Tak se hned nečerti, ňufinko" Tak to je moc. Tak se nesměju ani s mojí nejlepší kámoškou. "Jako kdybys nevěděl, jak to myslím. Ale já vím , že víš. Už tam budem. Necháš nás chvilku osamotě prosím?" ptám se a vím že nechá. "Jak si přejete, Vaše výsosti!" odpověděl podle mojeho očekávání. "CRRRR!" ... "MIláčku! chybělas mi!" Bože to jakoby jsme se neviděli 2 roky. Přítom to byl jen jeden den. "Ty mně taky! Ani nevíš jak moc!" zdálo se to jako nekonečné objetí a vydržela bych tak věčně, kdyby nás Marek nevyrušil. "Ehmm.. lidi? já jsem tady taky! Halooo! Nerozmačkejte se vy dvě hrdličky!" jako vždy vtipkoval. "Jé promiň! Marek.. a David" představila jsem je. "Je mi ctí, že můžu znát milého mojí sestřičky." řekl Marek a všichni jsme se začali smát. Tak a ledy jsou prolomeny. Po celou dobu, co jsme seděli u Davida na houpací lavičce, si Marek Davida zkoumavě prohlížel. Bylo to jakoby na něm nemohl najít jedinnou chybu. A on je bezchybný. Oba jsou bezchybní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama