Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

Řetízek s beruškou..

23. ledna 2012 v 21:55 |  konečně patnáct!
"Nic tak strašného se nestalo. Jen ses připravila o překvapení. Ale když už si tady, tak to bude muset zůstat tak, jak to je. Jen mi pojď pomoct roztáhnout tuhle deku." řekl David s klidnou hlavou.Až teď jsem se pořádně podívala, jak je to tam krásné. Všechno sladěné do růžové a červené barvy. Několik balonků ve tvaru strdce mi vehnalo slzy do očí. Protože bylo něco kolem druhé hodiny, pátek a měsíc květen, mohli jsme si klidně sundat budny a jen tak ležet a povídat si. Občas jsme si uzobli kousek z pizzy, na které bylo moc kukuřice a sýru, a kterou bych mohla jíst pořád. Popíjeli jsme jahodovou limonádu a bylo nám nádherně. Byl to nádherný stvořený k nádherným věcem. Pak jsme začali louskat vlašské ořechy. Ty mám taky moc ráda. Strašně moc jsem si té chvily vážila. "Děkuju ti moc miláčku" řekla jsem a v očích se mi zase zaleskly slzy. Slzy štěstí. "Ještě mi neděkuj a raděj dál louskej oříšky" s lišáckým úsměvem odpověděl. V ten moment jsem to nepochopila, ale pak mi to došlo. V jednom z těch oříšků byl ukrytý stříbrný řetízek s beruškou. Bože to je nádhera. Nebyla jsem schopná mluvit a tak jsem jen Davida objala. A pak jsem mu děkovala a pořád dokola opakovala, jak je to krásné a že si to ani nezasloužím. Naštěstí je to chytrý kluk, a když ho to neustálé děkování přestalo bavit, umlčel mě polibky. Tak dlouhými a sladkými, že si to ani nedokážete představit. Celá jsem se chvěla, když pomalu postupoval ke krku a pak...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama