Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

poprvé...

24. ledna 2012 v 19:43 |  konečně patnáct!
...pak mě líbal po celém těle. Bylo to nádherné. "Pokračuj miláčku" řekla jsem celá žhavá, ale taky vystrašená. "Opravdu chceš?" zeptal se překvapeně. Jen jsem stydlivě přikývla. Tak mě znovu začal líbat. Tentokrát ještě vášnivěji. Navzájem jsme si svlékli oblečení a strašně dlouho jsme se mazlili. Pak si podle jeho slov "nasadil čepičku" a já jsem se začala bát, jestli jsem neudělala chybu. Já se tak stašně bojím. Co když to bude bolet? Ach jo. Ale věřím mu, tak snad bude opatrný. A opravdu byl. Sice to docela dost bolelo, ale pak to bylo krásné.... co krásné? NÁDHERNÉ! Tak strašně moc ho miluju. Víc než kdy předtím. Bylo to správné rozhodnutí. Jestě dlouho jsme se objímali. "Miluju Tě!" opakovali jsme si navzájem stále dokola a pak jsme se hádali, kdo víc. Už bylo víc než 5 hodin, když jsem si uvědomila, že někde nezámo kde pobíhá Alfa. Naštěstí byl vycvičený, a tak stačilo jen zavolat a ve zlomku sekundy stál u mojí nohy. Hned je o starost míň. Pak jsme se ruku v ruce vydali do víru malovesnice. "To zase bude pomluv" řekl David, jakoby mi čelt myšlenky. "Ber to z té lepší stránky. Alespoň budeme polulární." odpověděla jsem s úsměvěm. Pak jsme se asi půl hodiny loučili před našim domem. Zase mi bude chybět. Miluju ho čím dál víc a nenávidím to loučení. Ale to k sobě bohužel patří. A tak jsme od sebe nedobrovolně odtrhli rty a pak i ruce. Vždyť mi chybí už teď a to ho ještě vidím. A tak jsem zamířila domů. Hned ve dveřích mě vítala mamča v ruce s velkou čokoládou a se slovy: "Tak co? Jak bylo? Nejsi nějaká veselá?" Co jí mám říct? Pravdu si chci nechat jen pro sebe. "To budou ty narozeniny." zalhala jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Síma Síma | 24. ledna 2012 v 19:51 | Reagovat

parádní :-)

2 ivusee ivusee | Web | 24. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

díky :-)

3 Želízko Želízko | 24. ledna 2012 v 20:00 | Reagovat

Pěkné :-D  :-)

4 ivusee ivusee | Web | 24. ledna 2012 v 20:03 | Reagovat

[3]: děkuju ty IronMaid(d)enko :-D  :-D :-P

5 b.l.o.n.d. b.l.o.n.d. | 25. ledna 2012 v 19:10 | Reagovat

ty volee! uzasne paradni! neprekonatelne peknee! :D palec hore devce ! :)

6 ivusee ivusee | Web | 26. ledna 2012 v 18:04 | Reagovat

[5]: no tak teď sem přemýšlala kdo je Blond :D a díky :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama