Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

nad hlavou svítí hvězdy

29. ledna 2012 v 18:50 |  konečně patnáct!
"Davídku nedáš si večeři?" ptá se jeho maminka. "Ne, díky mami, ale nedám. A pojď sem. Chci ti někoho představit." dělá mi to ještě horší, ale z druhé strany mě to potěšilo. "Mami, tohle je moje dívka Ivča." řekne David a já rozpačitě odpovím "Dobrý večer." Co mám dělat? Usmát se? Tak jo. SÝÝÝR! "Ahoj Ivanko. Můžu ti tak říkat?" zaptá se mile. A tak pořád s rudými tvářemi odpovím "Můžete." Při představě, že by David nezamkl dveře a jeho maminka neklepala, je mi na omdlení. Kdyby tak viděla... no raděj na to nemyslím. "Tak já Vás tady nechám. A kdyby jste měli hlad, tak stačí zavolat." A mizí za zavřenými dveřmi. David zase zamyká. Přisedne si ke mě na postel. Jen tak povídáme a pak se zase vrhneme k tomu úžasnému líbání. Tentokrát to dál nezajde. Ale pozdě. Už citím Davidovu ruku pod tričkem. "Broučku teď už ne. Vždyť máte plný dům lidí. Cokdyby zase někdo přišel." snažím se mu odporovat, přitom chci úplný opak "raděj mě pojď doprovodit, už je pozdě." A tak jdem, ruku v ruce potemělou ulicí. Nad hlavou nám září Měsíc a hvězdy. "Jé podívej. Padá hvězda!" křikne David. "Tak si něco přej." řeknu mu rychle. "Nemám co si přát. Mám tebe a ty jsi moje všechno." Zase se líbáme. To nás nikdy neomrzí. "Miluju tě beruško moje" zašeptá mi do ucha.To jsou ty nejkrásnější slova, které by chtěla každá holka slyšet pořád! Všechny potřebujeme od kluků dokazovat, že jim na nás záleží a že by nám snesli modré z nebe. "Taky tě miluju!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Má pokračovat "konečně patnáct..."?

ano!
ne!

Komentáře

1 neco-smutneho neco-smutneho | 30. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

čím dál lepší :)

2 ivusee ivusee | Web | 30. ledna 2012 v 21:50 | Reagovat

děkuju teta :-D :-) :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama