Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

Kluk odvedle

30. ledna 2012 v 21:46 |  Jak to začalo..
"Nebe! Nade! Kde jste vy moje psiska?" volám na ty dvě psiska. Najednou na mně zezadu skočí nějaké potvory. Jistěže to je Neb s Nadem. "Notaak. Hoši, můžete mně konečně pustit? Ráda bych se pozdravila i s dalšími." domlouvám jim, když se rozhodli mně oblíčit, svalit na zem, a slintat mi do tváře, dokud by je někdo neodtáhl pryč. A to by musel být hodně silný člověk, aby odtáhl dvě dogy. Na první pohled jsou k nerozeznání. Ale kdo se podívá líp uvidí, že Nad má jedno ucho maličko světlejší a Neb má špičatější uši. "Fuuj! To byl kdo?" zeptám se a vím, žese odpovědi nedočkám. Něčí slina mi přistála přímo přes oko, takže nic nevidím. Setřu ji rukávem od mikiny. Hoši vycítili zlobu v mém hlase a tak se raděj stáhli a šli slintat na někoho jiného. Doopravdy jsem se na ně nezlobila. Stačilo, aby vykulili ta hnědá kukadla a bylo po hněvu. Tak si raděj rychle sednu, aby zase "nezaútočili". Musela mi ta slina spadnout přímo do oka? Né že bych byla nějaká městská fiflena, ale slina v oku není nic příjemného. AAAch toje vůně. Tohle chbělo k dokonalosti kdešního dne. Grilované kuřecí maso. MMmmmm... "Lidi! Konečně jsem tady!!" zavolám na celou rodinu a několik známých. "Ivčo, prosímtě, kde jsi tak dlouho?" ptala se babička. "Ty dvě bestie mně nechtěli pustit" řeknu a podívám se jak si pochutnávají na mase, které babička označila jako nejedlé. Hudba utichla a začalo se jíst. Bylo slyšet jen šepot, křičení dětí něco na způsob: "Já už to nechci!" nebo "To maso je moc mastné." a dědovo povídání o tom, jak zastřelil kance. To utichnou i ti největší nezbedové a "hltají" každě dědovo slovo. Ten pokaždé řekne něco jiného, takže tahle historka nikdy nokoho neomrzí. Přesně tak si to pamatuju. Když mě bylo nějakých 6 let, sedávala jsem dědovi na klíně a taky tak poslouchala. Občas mě za moje copy zatahal David, kluk odvedle. Kde tomu je konec...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama