Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

Když se zamiluje kůň

31. ledna 2012 v 20:32 |  Jak to začalo..
Kde je? Kam mohl tak rychle zmizet? napadlo mě. Najednou mi někdo zaklepal na rameno. Rychle jsem se otočila a viděla jsem zase ty oči. Nechápu, co mě na nich tak fascinovalo. Asi ta barva. Nedokážu je přesně popsat. Trošku oříškové, zelené a modré. Jo a ještě šedé. Možná i víc barev, ale ty nerozeznám. "Ahoj" řekne ani stydlivě, ale ani sebevědomě. Byl to ten stejný kluk, kterého jsem znávala. "Jé ahoj. Tebe jsem tady nečekala." "No vidíš. A já jsem s tebou počítal." Je to on! A je úžasný.
"Když se zamiluje kůň tam někde v pastvinách, láskou hlubokou jak tůň tam někde v pastvinách..." začal zpívat Tonda. To je můj strýc, ale těch je tady tolik, že je raděj oslovuju jménem. Naše písnička. Máme jich hodně vzpomínkových, ale tahle je něčím výjmečná. Bylo to na mojich osmých narozeninách, když mi David dal plyšáka. Medvídka, který drží srdíčko s nápisem "Miluju Tě!". To byl poslední den, co jsem Davida viděla. Pak odjel někam do ciziny a nevrátil se. Až teď. "Na co si vzpomeneš při téhle písničce?" ptám se Davida a jsem překvapená, když se jen usměje a začervená se. A za okamžik už mi ho odvádí moje minisestřenky Ája a Renča.
Ten úsměv je tak sladký.
A tak jen sama stojím a vzpomínám. Toho méďu mám na posteli a bez něj neusnu. Je to takový můj talisman. "Tak nic no. Ten už asi nepřijde." říkám si při pohledu na něj a sestřenky, jak si hrají na babu. A jdu si sednout na můj oblíbený pařez. Je to kousek odtud, takže jen řeknu bábince kam jdu. "Prosimtě vem s tebou i psy. Jen tady žebrají o jídlo."
A tak jdu i s vlastními bodyguardy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellen Ellen | 31. ledna 2012 v 21:13 | Reagovat

Supr :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama