Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

Jdu spát k bábince!

29. ledna 2012 v 21:58 |  Jak to začalo..
ASI PŘED DVĚMA LETY...
Je pátek večer a já sedím na posteli. Nad ní jsou vylepené moje kresbičky, fotky a tak. Mám docela šílený pokoj. Dvě stěny jsou fialové a další dvě i se stropem jsou křiklavě zelené. A i já jsem šílená. Přiznávám. Ach ta nuda... chtělo by to něco podniknout. Je přece červen. Venku je světlo dlouho a já sedím doma. "Mamíí! plánuješ něco na víkend?" křiknu na ni. "Ne. Proč se ptáš? Chceš někam jít?" ptá se máti a doufá, že někam konečně vypadnu. A měla bych. Mamča čeká mimi a chce si chvilku odpočinout. A Marek? Moje spřízněná duše je někde v Americe. Přijede jednou za rok. Někdy ani to ne. Tak moc bych ho potřebovala. Říct mu všechno, co mě trápí. Bohužel. A tak dál sedím, nudím se a čtu si asi po osmé Upíří deníky. Strašně obdivuju Elenu. Je krásná, má skvělého kluka, úžasnou sestřičku, a moc dalších věcí. Doufám, že taky budu mít sestřičku. Z přemýšlení mě vytrhla mamča. "Ivčo" začala "teď volala babička, jestli u nich nechceš spát." "Já? U babičky? Jasně že jo!!" Jupíí! Spaní u babičky je vždycky super! Jestě když tam bude i děda. To bude legrace! "Tak já jí to řeknu. A prý si máš vzít věci do kostela." říká mamča a spiklenecky na mně mrká. Ještě lepší. Takže... co si vezmu.. ano.. jedno triko po Markovi, vytahané tepláky a velkou mikču, kterou jsem sehnala ve výprodeji. To v naší řeči znamemá oblečení do kostela. Takže je mi jasné, že pujdeme buď na chatu, nebo budeme na dvoře s celou veklou rodinou hrát fotbal nebo něco podobného. "Ivi! Autobus ti jede ta deset minut. Měla by sis pohnout." volá na mně od televize máti. Zase se dívá na romantiku :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama