Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

bráška je doma!

27. ledna 2012 v 23:26 |  konečně patnáct!
"Občane!! Vstávej!!" ... "Mmmm? Co chceš?" Kdo mně to zas budí??!! "No to je mi pěkné přivítání! Člověk přijede navštívit svou mladší ségru a ona na mně tak hnusně! To si na tebe budu pamatovat!" řekl někdo, kdo je asi můj brácha. "BRÁCHA???!! Co ty tady?" ptám se a objímám ho jako kdyby jsme se půl roku neviděli. Jenže my jsme se opravdu půl roku neviděli. Chyběl mi a strašně moc. On je typ člověka, kterému můžete říct úplně vše a víte, že se to nikdo nedozví. "Dobře víš, že bych si nikdy neodpustil, kdybych neviděl tvou fotku na občance." vtipkuje hned po ránu. Komukoliv jinému bych vynadala, ale jemu ne. "Máš štěstí, že ji ještě nemám. Ale mám pár nových věcí, které bych ti chtěla říct. Jestli máš čas." snažím se taky o vtip, ale pak posmutním, když vidím jeho výraz. To ne! Že zase neodjede za hodinu a na X let. Prosím jen to ne! "Promiň," říká smutně "ale zůstanu, jak nejdýl to půjde." dodá vzápětí. "Jupííí! Ani nevíš jak jsem se bála, že zase odjedeš." říkám s velkou úlevou. "Snažil jsem se to zařídit. Kvuli tobě! Takže teď povídej. S čím ses chtěla svěřit? A řekni úplně všechno! Víš, že se nemusíš stydět." A tak jsem mu vše řekla, nešetřila jsem detaily, takže jsem se většinu rozhovoru červenala jako rak. Povídala jsem mu o Davidovi a o všem kolem něho. Taky o Gabriele, které bych nejraděj vyliskala. A o ostatních věcech. "Toho tvého Davida bych chtěl poznat. Jestli by ti to nevadilo." řekl asi po dvou hodinách od začátku rozhovoru. "Blázníš? Budu ráda, když ho poznáš. Pak mi řekneš svůj názor na něj, jasný?.." pronesla jsem konečně pořádně vzbuděná a začala jsem plánovat. "..sice jsem měla jiné plány, ale to počká." Kéž by si padli do noty! Záleží mi na nich a nesnesla bych, kdyby se neměli rádi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama