Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

"ANO!!" pošesté..

19. ledna 2012 v 20:38 |  "ANO!!"
"Ne. Nic takového. Chci abys ji poznal. moc mi na tom záleží..." odpovím mu rychle než se mi stratí z očí. Tak mě něžně chytne za ruku a jdeme za Áďou. Stála před námi dívka.. měla hnědé dlouhé vlasy vyčesané nahoru a na sobě měla šaty......ale jaké šaty! Růžové jako okvětní lístky růže, bez ramínek, které těsně přiléhali k vysoké štíhlé postavě a zdůrazňovali každou křivku jejího těla. Je přímo k nakousnutí, takže se nedivím tomu kroužku kluků kolem ní. Ti největší borečkové jsou u ní nejblíž a z dálky se kochají šprti a podobní kluci s nízkým sebevědomím. Byla ráda, že jsme za ní přišli a nenechali ji napospas těm šelmám. Seznámila jsem je s Davidem a divila jsem se jak si ti dva rozumí. Ale to je dobře. Povídali jsme si o škole, o mě a Davidovi a taky o Ádiném příteli. Docela mě překvapilo, když rěkla že chodí s Honzou. On je hodný, ale moc uzavřený kluk. Strašně moc jí přeju, aby jí to s ním vyšlo. Zaslouží si nějakého kluka, který se s ní nechce jen vyspat a pak ji odhodit. Takový naštěstí Honza není. Pak nám ale naši debatu přerušila jedna s mých "kamarádek". Gabriela. Už při pomyšlení na to jméno se mi dělá špatně od žaludku. "Můžu si nachvíli půjčit Davida?" ptá se nevinně. Nejraděj bych jí odpověděla "Ne!! Nikdy!" ale nechám to na Davidovi ať se rozhodne sám. David se tázavě podíval na mně, na Áďu a nakonec se rozhlédl jestli nepřijde nějaké nečekaná záchrana odjinud. Bohužel měl smůlu. Nakonec prohlásil: "Co po mně potřebuješ?" Gabriela měla co dělat, aby jí oči nevypadli z důlků nebo aby s brekem neutekla na záchod. Pak se ale vzpamatovala a řekla: "Chtěla bych s tebou tančit". Měla jsem sto chutí uštědřit jí nejmíň jednu facku....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama