Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

"ANO!!" posedmé..

19. ledna 2012 v 21:29 |  "ANO!!"
Dýchej zhluboha.. zvládněš to! Hlavně na ni nemysli! David to zvládne. On tě nezradí. Věř mu.. A tak jsem mu věřila. Asi ho to taky hodně překvapilo a tak měla Gabriela super podívanou na tři překvapeně zírající ksichty. Jeden z nich neví co má dělat, druhý vypadá jakoby měl každou chvíli někoho zabít a třetí prostě jen překvapeně přihlíží. Asi se nám hodne směje. "Tak jdeš teda?" ptá se znovu. Vypadá to, že David nemá na výběr. V obličejimá poražený výraz. O to víc jsem překvapená, když řekl: "Promiň, ale teď nemůžu. A nebudu moct ani teď ani nikdy jindy!" Následovala chvilka na další zírání - tentokrát na Davida a pak pokračoval: "Jestli sis ještě nevšimla, tak já se tady dobře bavím s mojí HOLKOU a její kamarádkou. Nevím co si děláš za naděje, ale já jsem takhle šťastný a nehodlám nic změnit!" Mělo následovat další zíraní, ale David popadl mně do jedné ruky, do druhé Áďu a odvedl nás pryč. Takže jediný kdo zíral byla Gabriela. Přestěhovali jsme se k dalekému stolu a zase jsme si měli o čem povídat. Ne že by byla nouze o témata, ale už byla nouze o žhavé témata. Diskutovali jsme o tom asi další hodinu, než jsme si konečně oddechli a šli si zatančit. Jak jsem mu jen mohla nevěřit? On by to nikdy neudělal. Vytřel jí zrak a to před očima všech co se dívali. To pro mně ještě nikdo neudělal. Děkuju, děkuju, děkuju... milionkrát děkuju za to, že to udělal. "Kolik je hodin???" napadlo mě najednou. Ani jsem si nevšimla, že jsem to řekla nahlas. "Za 7 minut bude dvanáct.." odpověděl ani nevím kdo. "A do prčic!! No nic lidi, já valím.. zachvilku tančíme!" pusa na rozloučenou Davidovi, zamávání Aďi a utíkala jsem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Z* Z* | Web | 19. ledna 2012 v 21:31 | Reagovat

Mrkni na můj poslední článek a napiš svůj názor, prosím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama