Takže lidi :D může vám být jedno jak se jmenuju :P stačí když víte že si říkám *VéRa* :D asi si myslíte že se jmenuju Veronika ale taky můžu být Alžběta, Iva, Karolína :D no to je jedno :D jsem docela šílená patnáctiletá puberťačka která nenávidí španát, týrání zvířat, lži a pomluvy.. ale neříkám že taky nepomlouvám :D píšu sem moje myšlenky, přání a je z toho příběh o Ivči, moje věrná kopie. Není to moje kamarádka.. prostě jsem to já v její podobě. Ona je hezká, s krásnou postavou, tmavými vlasy s růžovou, modrou a někdy červenou ofinou. A jestli chcete znát její příběh a moje přání tak čtěte dál... ;)

"ANO!!" počtvrté..

18. ledna 2012 v 21:05 |  "ANO!!"
"Ale no tak.. pozor ať mně nerozmáčkneš.." Konečně se mi objevil úsměv na tváři. Všichni lidi na nás zírali, ale nám to bylo jedno. Hlavně že jsme spolu. Byli to nekonečné 3 dny co jsem se viděli naposledy. A tolik mi chyběl. Nedokážu si představit co by bylo kdybych ho neměla. Ne! nepřemýšlej nad tím. To si nech na doma! To budeš mít víc času. A už běž konečně tančit. Určitě čekají už jen na tebe... Moje druhé Já mělo pravdu. Všichni čekali na mě. Posunky mi dávali najevo abych si pospíšila. A tak jsem zrychlila tempo a JEHO jsem nechala stát a dívat se na můj rychlý odchod. Tak a teď to začne. Už jsme stáli nastoupení a v hlavě mi začala hrát moc dobře známá hudba. Ne! To není jen v mojí hlavě. Slyší to úplně všchni. Naštěstí jsem se rychle vzpamatovala a vyrazila kupředu, ruku v ruce s Tomem. Sice mi rozum říká "Uteč!" ale už je moc pozdě. Všichni na nás zírají a tleskají a tleskají. "Nedokážu pochopit co je tak zajímavého na pár krocích" šeptá mi Tom. A má pravdu... Stojíme naproti sobě. Čekáme na další hudbu a já se nedokážu ubránit úsměvu při pohledu do Tomových očí. Sice se mi potí ruce a straaašně moc se bojím, ale tak nějak vím že to zvládnu. Všichni to zvládnem. Bojím se čím dál víc. Úsměv mi zamrzl na rtech. Jak že jsou ty kroky? Vůbec nic si nepamatuju a tak jenom chytnu Toma do tanečního držení a nechám se vést. Mám štěstí, že mám tak skvělého tanečníka. A konečně se mi vše vybavilo. Díky bohu! A teď to jen nepokazit. Už zbývají poslední kroky, otočka, ruce nahoru a konec! Jupiii! Podívám se do davu a vyhledám JEHO pohled. Úsměv! A konečně pryč z očí všech tleskajících lidí. Slyším jen pištění všech holek a vidím znuděné výrazy kluků. Konečně to máme za sebou. Alespoň dnes. Jestě nás čeká jedno předtančení, ale až kolem půlnoci. Do té doby tady bude jen polovina lidí. Najednou mně ze zamyšlění vytrhl něčí hlas. "Nechceš si zatančit? Hrají moji oblíbonou." Otáčím se, abych zjistila kdo se to ptá. Chvíli jen tak stojím bez hnutí a pak s radostí odpovím "ANO!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak chcete pojmenovat JEHO v příběhu "ANO!"?

Patrik 0% (0)
Erik 0% (0)
Honza 16.7% (1)
Kuba 16.7% (1)
Lukáš 16.7% (1)
David 33.3% (2)
jiné.. napiš do komentu :) 16.7% (1)

Komentáře

1 - monika - - monika - | Web | 19. ledna 2012 v 16:56 | Reagovat

díky

2 grama grama | Web | 19. ledna 2012 v 16:58 | Reagovat

Ahoj! ;) Chcem ti len dať vedieť, že na blogu mám množstvo grafiky, ktoré môžeš použiť pre svoj blog! ;) Samozrejme s dodržiavaním pravidiel! :) Ak chceš, poď sa na blog aspoň pozrieť, niečo možno použiješ a niečo si možno objedáš! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama